ilustrace

Lymfodrenáže

VAROVÁNÍ: PŘED ABSOLVOVÁNÍM LYMFATICKÉ DRENÁŽE SI VŽDY ŘÁDNĚ PROVĚŘTE LYMFOTERAPEUTOVO VZDĚLÁNÍ. NIKDY SI NENECHTE PROVÉST LYMFODRENÁŽ OD ČLOVĚKA S BĚŽNÝM KURSEM MASÁŽÍ, NEBO REKVALIFIKAČNÍM KURSEM. PROVĚŘTE SI ŠKOLU, KDE BYL LYMFOTERAPEUT VZDĚLÁVÁN A NEBOJTE SE ODMÍTNOUT OŠETŘENÍ V PŘÍPADĚ, ŽE SI NEBUDETE JISTI LYMFOTERAPEUTOVOU ODBORNOSTÍ. LYMFATICKÁ TLAKOVÁ TERAPIE NENÍ MASÁŽ, A PROTO BY NEMĚLA BÝT PROVÁDĚNA BĚŽNÝM MASÉREM, MASÉRKOU. NENECHTE SE NIKDY OŠETŘIT ČLOVĚKEM, KTERÝ NEDOKÁŽE PROKÁZAT MINIMÁLNĚ PĚTILETOU PRAXI V PROVÁDĚNÍ LYMFATICKÝCH DRENÁŽÍ POD VEDENÍM ODBORNÉHO DOZORU.

Manuální lymfodrenáž provádíme originální, tisíce let starou technikou japonské školy senseie Tanchiho Gosaky z Okinavské Nahy (lymfoterapeut mj.mistr bojového umětí, má originální japonské vysvědčení, nikoli pouze Český kurs). Součástí naší manuální lymfodrenáže je i diagnostika zdravotního stavu z aktuální kondice lymfatického oběhového systému (lymfatický systém reaguje na sebemenší zdravotní potíže zvětšením některých ze 650 ti uzlin, které náš organismus obsahuje). Lymfatická drenáž se aplikuje buď ze zdravotního důvodu (zvýšení imunity, snížení otoků, terapie po onkologickém onemocnění), nebo z důvodu kosmetického (zlepšení elastičnosti pokožky, vyčištění pokožky, redukce celulitidy).

Lymfatický systém

Každý ví, že nám v těle koluje krev. Že ji (okysličenou) vede směrem do tkání (třeba do prstu) jeden druh cév (arterie), které se ztenčují, a když jsou úplně nejtenčí, napojuje se na ně druhý druh cév (žíly), a ten vede krev zpátky přes srdce do plic. V místě vzájemného napojení jsou stěny těchto cév tak tenké, že skrz ně může protékat tekutina. Ta vzhledem k přetlaku v cévě (hydrostatický gradient) před spojením z cév vytéká. Naopak po spojení díky onkotickému gradientu (v cévě je více bílkovin, tekutina z okolí má tendenci bílkoviny v cévě zředit) je tekutina nasávána do cévy. V tkáni tedy dochází k vylévání a sbírání tekutiny. Tyto dva děje však nejsou v rovnováze. Zhruba 10 % tekutiny v prostoru kolem spoje cév (tedy ve tkáni) zůstává. A právě o odvod tohoto zbytku se stará soustava, o které mnoho lidí neví, a sice lymfatický systém. Jeho cévy začínají slepě ve tkáních, kde tekutinu (lymfu) nasávají. Spojují se v lymfatických uzlinách a vedou k srdci. Kousek před ním lymfu vylévají do žílami přivedené krve. Lymfatický systém je obrazně řečeno alfa i omega našeho imunitního systému. V případě, že nám nefunguje lymfatický systém, naše imunita je oslabená, neboť lymfatické uzliny nejsou schopny účinně bránit organismus před bakteriemi, viry a chemickými zplodinami vznikajícími při látkové výměně v našem těle. Lymfatický systém je hlavním detoxikačním nástrojem lidského organismu. Jeho pomocí se mohou vstřebávat přebytečné tekutiny, které mohou být následně navráceny do krevního řečiště. Dalšími funkcemi je podíl na vstřebávání tuků a celkové obranyschopnosti organismu. Běžně lymfatickým systémem člověka projdou každý den až 3 litry tekutin, které obsahují především vodu, soli, tuky, bílkoviny, odpadní a škodlivé látky, bakterie, viry i případné pevné nečistoty zanesené do organismu vdechnutím či poraněním kůže. Velmi málo se ví o skutečnosti, že nefunkční lymfatický systém má často za následek ukládání tuků, které nemají možnost být vyloučeny z organismu a k hubnutí by v mnoha případech stačilo „pouze“ absolvovat pravidelně lymfatické drenáže.

Lymfodrenáž (manuální komprese)  – druhy a kontraindikace

Při odstraňování celulitidy pomocí lymfodrenáže se obvykle doporučuje minimálně deset procedur, které jsou většinou v rozsahu 30 - 60 min. Ve zdravotnictví pomáhají při otocích končetin, jakéhokoliv původu. Lymfodrenáž má mnoho pozitivních účinků, pomáhá při detoxikaci organismu, zvyšuje fyzickou kondici, používá se při léčbě nádorových onemocnění a také zlepšují metabolismus.Lymfodrenáž se užívá při léčbě všech otoků (viz.článek lymfedém),  jakéhokoliv původu, ať už u popálenin či chirurgických poranění.

Lymfodrenáž je masáž, která má za úkol obnovit a zvýšit oběh lymfy. Tudíž navodit správnou funkci lymfatického systému. Tuto masáž mohou provádět specielně vyškolení pracovníci - lymfoterapeuti. Lymfodrenáže se nedoporučují v těhotenství. Lymfodrenáž se nikdy nesmí provádět v případě onemocnění jakoukoli autoimunitní chorobou, neboť již jedno kvalitní provedení lymfodrenáže dokáže posílit imunitní systém natolik, že by se onemocnění mohlo projevit velmi vážnými komplikacemi.

Masáž – provádí se velmi jemně, jedná se spíše o jakési hlazení stimulující aktivitu lymfatických cév (lymfa je však posunována periferně – směrem k okraji – se snahou, aby našla alternativní cestu k srdci)

Přístrojová lymfodrenáž – pacientovi se na postižené místo nasadí návlek s mnoha komorami, které se postupně směrem ke středu těla plní vzduchem. Tyto tlakové vlny posouvají lymfu. Existuje zde však nebezpečí nahromadění posunuté lymfy pouze v jiném místě než doposud (u přístrojové drenáže z ruky to může být rameno,  z nohy genitální oblast). Proto se přístrojová drenáž používá v kombinaci s ruční masáží, aby co nejvíce lymfy odteklo náhradní cestou. Po přístrojové lymfodrenáži je vždy nutné přiložit Kompresivní bandážování (elastické návleky, punčochy.), která způsobí menší průtok krve danou oblastí, tedy tvoření menšího množství lymfy, jinak hrozí vážné v horším případě nevratné poškození lymfatického systému.

Pozor: vzhledem k možnosti vážných zdravotních komplikací smí přístrojovou lymfodrenáž provádět pouze vyškolený personál.

LYMFODRENÁŽE (MANUÁLNÍ KOMPRESE) – DRUHY A POSTUPY

Základní „suchá“ lymfodrenáž:

Pacient je ošetřován pomocí pudru, který umožňuje hladké posouvání lymfy v podkoží a zabrání drhnutí v případě vlhké pokožky od potu. V Číně a Japonsku se v minulosti cca. posledních 6000 let používal pyl (dodnes lze v Japonsku absolvovat lymfodrenáž pomocí pylu, ale tato lymfodrenáž je velmi drahá a provádí ji pouze velmi málo prestižních lymfatických škol).

Jemným tlakem max. 5 mm do hloubky podkoží se posunuje lymfa a vytvořením tlaku se vlévá z lymfatických kapilár do lymfatických cév a následně prochází až do krevního oběhu. Tlaky jsou prováděny vždy směrem k periferii. Neošetřují se větší lymfatické cévy a lymfoterapeut se vyhýbá ňadrům a uzlinám v podpaží (nebezpečí poškození podpažních uzlin), hlubokým uzlinám v tříslech, cévám vedoucím lymfu z poševní stěny do třísel a cévám vedoucím lymfu z boční části trupu do uzlin v podpaží.

Lymfoterapeut není schopen kontrolovat stav hlubokých uzlin, neboť v případě takto provedené lymfodrenáže nemá možnost jejich nahmatání.

Základní lymfodrenáž má za následek zmírnění otoků, zprůchodnění povrchových lymfatických kapilár, povrchových lymfatických cév a povrchových lymfatických uzlin. Dále má za následek zvýšení imunity vlivem vyplavení lymfocytů z uzlin do krevního oběhu. Vlivem odvodnění povrchové části podkoží se znatelně zlepšuje celulitida, pokud je způsobená špatným odtokem lymfy. Vzhledem k  nárůstu výměny lymfatické tekutiny se výrazně vyčistí organismus a zbaví se velkého množství nečistot a odpadních látek. Při základní lymfatické drenáži lymfoterapeut nemá možnost posoudit poškození uzlin důsledkem nádorového onemocnění a nedokáže posoudit, zda jsou hluboké uzliny neprůchodné či poškozené.

Základní „suchá“ lymfodrenáž s diagnostikou:

Pacient je ošetřován pomocí pudru. Lymfoterapeut postupuje většinu terapie stejně, jako při základní suché lymfodrenáži. V průběhu terapie lymfoterapeut ale mění tlak a v místech větších lymfatických cév tlak směruje do hloubky až 1 cm a tím „tlakuje“ lymfatické uzliny uložené v hlubších tkáních a břišní dutině. Ošetřuje ňadra, uzliny v podpaží, uzliny uložené hluboko v tříslech, cévy vedoucí lymfu z poševní stěny do třísel a cévy vedoucí lymfu z boční části trupu do uzlin v podpaží.

Po celou dobu lymfodrenáže pozorně kontroluje stav uzlin a tlak v lymfatických cévách, který nesmí trvat po uvolnění nahromaděné lymfy důsledkem lymfoterapeutova hmatu. Dále po celou dobu lymfodrenáže komunikuje s pacientem a sleduje, kde se projevuje subjektivní pocit přetlaku při terapii (např. při hmatu na cévu nártu pravé nohy by při správné průchodnosti lymfatického systému pacient cítí tlak v pravém spánku, při tlaku na levé přední části trupu směrem k podpažním uzlinám cítí pacient tlak na levém spánku apod.).

Lymfoterapeut má možnost při základní suché lymfodrenáži s diagnostikou zjistit poškození uzlin např. následkem nádorového onemocnění, úrazem, přetížením apod. Zároveń by měl být schopen určit místo, které je neprůchodné (v tomto místě cítí pacient tlak při cíleném přetlakování oběhového systému). Špičkový  lymfoterapeut by měl z uzlin vyčíst i specifické onemocnění (např různé skupiny uzlin reagují na různé druhy onemocnění, jako jsou borelie, toxoplazma, mononukleoza apod.). Základní suchá lymfodrenáž s diagnostikou má má vliv na zmírnění otoků, zprůchodnění povrchových lymfatických kapilár, povrchových lymfatických cév a povrchových lymfatických uzlin. Dále má za následek rychlé a vysoké zvýšení imunity vlivem vyplavení lymfocytů z uzlin do krevního oběhu. Vzhledem k velmi vysokému nárůstu výměny lymfatické tekutiny se výrazně vyčistí organismus a zbaví se velkého množství nečistot, odpadních látek a zplodin metabolismu. Vlivem odvodnění povrchové části podkoží se znatelně zlepšuje celulitida, pokud je způsobená špatným odtokem lymfy. Vzhledem k hlubším tlakům se výrazně zlepšuje průtok lymfy uzlinami v dutině břišní i hrudní.

Zkušený lymfoterapeut vždy provádí základní suchou lymfodrenáž s diagnostikou, aby mohl odhalit případnou zdravotní komplikaci.

Hloubková lymfodrenáž pomocí oleje s diagnostikou:

Pacient je ošetřován pomocí oleje. Takto provedená lymfodrenáž nedovoluje vytvořit tlak na povrchové části lymfatického systému (lymfatické kapiláry), ale dovolí přímo „tlakovat“ hluboké lymfatické cévy a uzliny. V průběhu terapie lymfoterapeut mění tlak a v místech větších lymfatických cév tlak směruje do hloubky až 5 cm a tím „tlakuje“ lymfatické uzliny uložené v hlubokých tkáních a břišní dutině. Ošetřuje ňadra, uzliny v podpaží, uzliny uložené hluboko v tříslech, cévy vedoucí lymfu z poševní stěny do třísel a cévy vedoucí lymfu z boční části trupu do uzlin v podpaží. Ošetřuje uzliny odvádějící lymfu z vnitřních orgánů. Při hloubkové lymfodrenáži pomocí oleje by měl lymfoterapeut zjistit poškození uzlin např. následkem nádorového onemocnění, úrazem, přetížením apod. Nemá ovšem možnost posoudit průchodnost cév lymfatického sytému, ale pouze stav uzlin. Tato lymfatická terapie má za následek velmi výrazné ztráty tekutin zejména v oblasti stehen a zadečku a v případě použití tepelného zdroje (lávové kameny, horké mušle, horké obilí apod.) umožňuje na dlouhou dobu velmi vysoký průtok lymfy v hlubokých lymfatických cévách uložených ve svalech. Velmi často se tato lymfodrenáž pomocí tepelného zdroje používá i k celkovému uvolnění svalového aparátu v kombinaci s nastartováním lymfatického oběhového systému.

Při lymfatické drenáži pacient leží na lůžku plně uvolněný, nahý a přikrytý pokrývkou. Teplota v místnosti by neměla být příliš vysoká, aby nedocházelo k pocení v případě suché lymfodrenáže. Lymfoterapeut odkrývá pouze ošetřované části a vždy dá pacientovi možnost sdělit nepříjemné pocity, bolest, tlak. V místnosti by nemělo být přímé ostré světlo. Pacient by mě mít možnost vždy nahlédnout do oprávnění lymfoterapeuta k ošetřování, např. certifikát, osvědčení o absolvování kurzu, povolení od hygieny apod. Lymfodrenáž je velmi intimní procedura a pacient by měl být seznámen a tím, jaký druh lymfodrenáže mu bude prováděn (pokud sám nežádá konkrétní ošetření). Po absolvování lymfodrenáže by měl pacient zvýšit minimálně na tři dny pitný režim, aby doplnil odváděné tekutiny a vyplavené minerály. Vhodné nápoje jsou ovocné šťávy, minerálky bez bublinek a čistá voda. Mezi školami lymfodrenáží je velký rozdíl. Např. východní školy mají nesmírně vysokou propracovanost (nejstarší záznam o lymfatické drenáži pochází z Číny z doby 4000 let př.n.l.) a vždy se zaměřují kromě přímé léčby na diagnostiku. Naopak evropské školy se nedokáží vyrovnat s intimitou originální lymfodrenáže a terapie je zaměřena spíše jednoúčelově a to na odstranění lymfedému, nikoli na diagnostiku. Nečekané riziko také přináší v posledních letech trend absolvovat sérii lymfodrenáží za účelem estetickým (zlepšení a ozdravení pokožky, redukce celulitidy apod.). Pokud jsou lymfodrenáže prováděné bez zjevných zdravotních příčin, je nutné, aby lymfoterapeut byl opravdu na odborné výši, neboť riziko zdravotního poškození lymfatického systému neodborně provedenou lymfodrenáží daleko převyšuje přínos tohoto ošetření. Bohužel např. v ČR stačí k získání certifikátu opravňujícímu provádět lymfodrenáž absolvovat 12 ti hodinový kurz, neboť v ČR je lymfodrenáž zařazena do skupiny masáží. Ve vyspělém světě musí mít lymfoterapeut lékařské, nebo vyšší zdravotní vzdělání s prokázanou praxí. Např. v Číně, nebo v Japonsku lze získat oprávnění až po několikaletém intenzivním vzdělávání.

Základní informace o mízních cévách,a uzlinách:

Prostor za pobřišnicí:

Skupiny lymfatických uzlin v prostoru za pobřišnicí (tzv. nástěnné nebo retroperitoneální uzliny) tvoří dva dlouhé pásy (cca 20-50 uzlin), začínající v prostoru pod tříselným vazem a táhnoucí se podél velkých cév až k bránici. Schematicky je možné tyto skupiny uzlin rozdělit do čtyř skupin: 1. Zevní kyčelní uzliny leží podél stejnojmenné žíly. Uzliny mají spojky přicházející pod tříselným vazem z dolní končetiny. Do zevních kyčelních uzlin tak přichází míza z celé dolní končetiny, zevních pohlavních orgánů, z močového měchýře, z pochvy a ze stěny pánve. 2. Vnitřní kyčelní uzliny tvoří početnější skupinu uzlin, ležících v průběhu vnitřní kyčelní žíly. Do zevních kyčelních uzlin jde míza z hýžďové krajiny a z pánevních orgánů. 3. Společné kyčelní uzliny jsou opět uloženy podél stejnojmenných žil. Teče do nich míza z předchozích dvou skupin uzlin. 4. Bederní uzliny jsou rozsáhlou skupinou lymfatických uzlin, uloženou za pobřišnicí, a po bocích před břišní aortou a před dolní dutou žílou. Tvoří dvě navzájem propjené skupiny uzlin, přijímající lymfu z dolní končetiny, z pánve a z tkání a orgánů retroperitonea. Z těchto uzlin ystupují dva silnější mízní kmeny. Oba stoupají k bránici a jejich spojením s nepárovým středním kmenem vzniká – často rozšířený, začátek hrudního mízovodu. Lymfatické uzliny dutin i prostorů za pobřišnicí jsou svými přívodními i odvodními cévami vzájemně propojeny. Při blokádě uzlin, např. nádorovými metastázemi, neobvykle rozšíří kolaterální mízní cévy, které zablokovanou mízní uzlinu obejdou. Nádorové buňky se tak mohou šířit i do uzlin, kam by podle anatomického popisu směru odtoku mízy neměli pronikat. Často se tak šíří i protisměrně. Z této nevýhodné situace vyplívá i značná rychlost průběhu neléčených zhoubných onemocnění ve všech zmiňovaných krajinách.

Mízní cévy a uzliny orgánů břišní a pánevní dutiny:

Orgány ležící v břišní dutině a v prostoru pánve mají své regionální lymfatické uzliny uloženy v blízkosti jednotlivých orgánů, obvykle v místech, kde do orgánů vstupují cévy. Místa vstupu – tepny a nervy, a výstupu – žíly a nervy, respektive trubicové vývody některých orgánů se považují za tzv. branky orgánů. 1. Uzliny žaludku reprezentuje skupiny uzlin ležící podél malého zakřivení žaludku. Do těchto uzlin odtéká míza ze žaludku, z dvanáctníku, z břišního úseku jícnu a jater. Podobná skupina uzlin je uložena i na velkém zakřivení žaludku. 2. Uzliny jater jsou uloženy v jaterní brance (pod játry) a ústí do nich mízní cévy z jater a ze žlučníku. 3. Uzliny okruží jsou umístěny v závěsech tenkého střeva, kde tvoří tři řady, tři linie obrany. První řada je těsně u střeva, druhá uprostřed výšky závěsu a třetí v úponu závěsu. Přes poslední skupinu je veškerá míza z tenkého střeva transportovaná do společného nepárového střevního kmene, který ústní do hrudního mízovodu. 4. Uzliny tlustého střeva leží podél tepen zásobujících jednotlivé úseky tlustého střeva tzv. tračníky. Odvádějí mízu z těch částí tlustého střeva, které příslušné tepny zásobují. 5. Uzliny dělohy a pochvy. Vzhledem k frekvenci nádorového onemocnění dělohy je mízní drenáž obou orgánů mimořádně závažná. Mízní cévy děložního těla se spojují s cévami vaječníků a vejcovodů s míza společně odtéká do bederních mízních uzlin. Z děložních rohů teče do tříselných uzlin. Z děložního krčku (čípku) je lymfa drénována třemi směry: do zevních kyčelních uzlin do vnitřních kyčelních uzlin a do uzlin, které leží na přední ploše křížové kosti. Z horní poloviny pochvy směřují mízní cévy do kyčelní uzlin, z dolní poloviny spíše do vnitřních kyčelních uzlin. Z výčtu uzlin a směru odtoku lymfy je jasné, že repertoár uzlin, do kterých z obou orgánů míza teče, respektive do kterých se mohou šířit nádorové metastázy, je obrovský. Zkušený lymfoterapeut by měl rozpoznat zablokované mízní uzliny a včasným vyšetřením u odborného lékaře se v případě že příčina blokace je nádorové onemocnění odhalí zhoubná choroba v době, kdy se ještě neprojevuje zdravotními obtížemi. Zdroj:Prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc.

Lymfedém

Lymfedém je vleklé onemocnění projevující se otokem. Vzniká jako následek špatné funkce lymfatického (neboli mízního) systému, při které dochází ke hromadění tekutiny (lymfy, mízy) ve tkáních. Princip lymfedému je tedy ten, že nefunguje-li správně odvod vznikajícího nadbytku tekutiny ve tkáni lymfatickým systémem, lymfa se ve tkáni hromadí a dané místo otéká. Rozlišujeme primární a sekundární lymfedém:

Primární lymfedém PL = Primární (vrozený) Lymfedém se dále dělí na dědičný a nedědičný, jeho příčina vzniku není známa je spojován s hormonálními anomáliemi. Obvykle se rozvíjí v období puberty (může však nastat i pozdější projev – po 35. roce).

Dědičný Lymfedém - zde je důležitá rodinná anamnéza, poněvadž tento druh lymfedému se většinou dědí z matky na dceru. Objeví se hned při narození a nejčastěji se projeví otokem dolní končetiny, otoky jsou patrné kolem prstů, kotníků a šíří se směrem nahoru, což je charakteristické pro PL.
Může se také objevit kolem 9. roku života, otok se zpravidla objeví na jedné noze, začíná kolem prstů, kotníku a postupně se šíří směrem nahoru. Posléze se objeví i na druhé noze. Z dlouhodobých výzkumů vyplývá, že z 10 lymfedematiků je 8 děvčat a 2 chlapci.
Pozdní Lymfedém se objevuje po 35. roce života.
PL se může objevit po narození, může však být vyvolán virovým onemocněním, hormonálními změnami, v pubertě, v těhotenství, v menopauze. Nepodceňujme otoky, které se objeví. Včasná diagnóza je velmi důležitá pro úspěšnost léčby.

Porušená funkce lymfatického systému je u primárního lymfedému zapříčiněná špatně vyvinutým lymfatickým systémem. Spouštěcím mechanismem může být úraz, infekce, přílišná zátěž, dlouhé sezení či stání… často se manifestuje spontánně.

Otok se vyskytuje na končetinách, především na noze – na periferii (oblast prstů, kotníků..). Někdy bývá otok asymetrický, tedy na druhé končetině zcela chybí (odtud alternativní název sloní noha - elefantismus). Šíření primárního lymfedému probíhá proximálně (tzn. ke středu těla – na noze směrem ke kyčli, na ruce k rameni) – označuje se jako ascendentní forma.

Sekundární lymfedém. V dnešní době však přibývá pacientů s diagnózou SL = Sekundární lymfedém.
Může být způsoben ucpáním lymfatických uzlin, špatným tokem lymfy, čímž dochází k lymfostaze = hromadění tekutiny a vzniku otoku. Příčinou bývá chirurgický zákrok, kdy dojde k odstranění většího množství lymfatických uzlin s následným ozařováním, např.při nádorovém onemocnění. Další příčinou mohou být úrazy se silným zhmožděním např. podupání koněm, po rozsáhlých popáleninách.
V každém případě existuje určitý časový interval mezi postižením lymfatického systému a vzniku otoku. Otok se může objevit během měsíce až několika let. Sekundární lymfedém se může objevit v kterémkoli věku coby následek poranění lymfatického systému. Pachatelem tohoto poranění jsou nejčastěji nádory (jejich prorůstání do mízních cév, metastázy v lymfatických uzlinách), úrazy, operace při kterých se vyjímají uzliny (obvykle u operací nádorů).  Vysoké riziko rozvoje sekundárního lymfedému je u ochrnutých končetin. Sekundární lymfedém se vyskytuje v descendentní formě, neboť maximální otok vzniká těsně pod překážkou bránící v odtoku lymfě, a šíří se distálně (na okraje končetin – prsty).

Flebolymfedém – k němu může dojít při onemocnění žil, kdy dochází k většímu tlaku a krev začíná stagnovat, lymfatické cévy nestíhají pracovat a vzniká otok.

Rizikové faktory lymfedému. Rizikovým faktorem pro primární lymfedém je dědičnost.
Pro sekundární lymfedém je rizikovým faktorem nádor, radiační léčba (obojí může poškodit lymfatický systém). Dalším hlavním rizikem jsou operace s extrakcí lymfatických uzlin (typický problém žen po operaci nádoru prsu, při které se odstraňují podpažní uzliny – tyto pacientky mohou mít potíže s odtokem lymfy z paže)

Prevence lymfedému. Prevence se týká pouze sekundárního lymfedému. A to zejména u již zmíněných operací nádorů (vyjímají se přilehlé uzliny kvůli riziku, že by v nich mohly být naplavené nádorové buňky – vyjmutí lymfatických uzlin však zhoršuje činnost lymfatického systému, proto se klade důraz po těchto operacích na prevenci lymfedému pomocí vhodných masáží a cvičení).

Příznaky lymfedému, jak se lymfedém projevuje. Lymfedém se může objevit na všech místech, kde se tvoří lymfa, a může tedy dojít k porušení jejího odvodu. Nejčastější lokalitou však bývají končetiny. První známkou lymfedému není otok, nýbrž tlak, neurčitá bolest, někdy zvýšená únava, zhoršování funkce dané končetiny. Nepříliš časté, ale pro úspěšnost léčby velmi přínosné je odhalení nemoci v této (tzv. latentní) fázi. Ke správné diagnóze by měly lékaři přispět informace o prodělaných, či aktuálních nádorových onemocněních pacienta, o operacích s odstraněním uzlin. Běžněji je lymfedém diagnostikován až v další fázi, kdy už je přítomný otok (bledý, chladný, nebolestivý, vznikající obvykle večer, do rána mizící). V této fázi je úspěšnost léčení lymfedému nižší. Často se na základě hledání příčin lymfedému objeví u pacienta nádor, který tak může být dříve a úspěšněji léčen. Toto je tedy jediná výhoda lymfedému. Třetí stadium lymfedému se projevuje tuhým, bledým otokem, který již omezuje pacientovu hybnost v postižené oblasti. Kůže v místě otoku je ztluštělá. Nejtěžší stadium lymfedému je označováno jako elefantiáza (končetině postižené lymfedémem se říká také sloní noha). Kůže je v tomto stádiu ztuhlá (v důsledku fibrotizace podkoží), hybnost kloubů v postižené oblasti je zcela omezena.

Komplikace lymfedému. Nejčastější komplikací je u lymfedému infekce. Častá jsou plísňová onemocnění, z bakteriálních infekcí je třeba zmínit erysipel (růži) a také viry mohou zaútočit na lymfedémem postižené místo (bradavice).Další nepříjemnou komplikací, která navíc zvyšuje riziko infekce jsou píštěle.

Léčba lymfedému. Lymfedém je chronicky probíhající onemocnění, které je léčitelné, ale zatím nevyléčitelné.Lymfatický systém nemá žádný „pohon“, proto drenáž (manuální i mechanická) jeho činnost povzbuzuje nebo přímo startuje.Při včasném zahájení léčby a dodržování všech jejích zásad se dosahuje u velké většiny nemocných výrazného zmenšení otoku končetiny a v některých případech zvláště sekundárního lymfedému i vymizení příznaků.Léčba je komplexní, dlouhodobá, časově i personálně náročná a vyžaduje aktivní spolupráci pacienta, lymfoterapeuta i lékaře. Nejdůležitější v léčbě lymfedému je lymfodrenáž a komprese.  Léčba lymfedému ve světě – informace po přechodu na odkaz.

Pro podrobné informace a poradenství volejte prosím na  608 143 793 – Ladislav Modrý dr.h.c.